29.02.2008 - 9.45 Uhr

zu Haarlem, Niederlande, ist der dortige Bischof +Bert Wirix im Alter von nur 61 Jahren nach mehr als zweijährigem Todeskampf mit dem Krebs verstorben.

;

Er hinterläßt eine Frau und zwei Söhne im Alter von 10 und 12 Jahren. Ihnen, allen Verwandten und Vertrauten, und der gesamten niederländischen Kirche gilt unsere aufrichtige Anteilnahme.

Weitere Informationen über den Lebensweg von Bischof +Bert finden sich auf der Homepage der niederländischen Altkatholiken www.okkn.nl.

Die Abschiedsfeier findet am Samstag, 8. März 2008, 11.45 Uhr, in der St. Bavo Kirche, Großer Markt, Haarlem, statt. Nachmittags, 14.15 Uhr Beisetzung auf dem Friedhof "Westerveld" bei Driehuis.

Nicht für das Dunkel hast Du uns geschaffen, nicht für den Tod, sondern für ein Leben auf Dich hin mit ganzem Herzen. Dazu schenke uns, Gott, die Kraft durch Jesus Christus, unseren Herrn.

Herr, gib unserem Bischof und Bruder Bert - und allen Verstorbenen - das Ewige Leben und Deinen Frieden.

Und das Ewige Licht leuchte Ihnen! Amen.

29.02.2008 - 9.45 hodin

V Haarlemu, Nizozemí, zemřel tamější biskup +Bert Wirix ve věku pouhých 61 let na rakovinu, po více než dvouletém boji se smrtí.

Zanechává zde manželku a dva syny ve věku 10 a 12 let. Vám, všem příbuzným a bližním a celé nizozemzké církvi vyjadřujeme naši upřímnou, hlubokou účast.

Další informace o životní cestě biskupa +Berta se nacházejí na internetových stránkách Nizozemské Starokatolické církve www.okkn.nl.

Slavnost rozloučení se koná v sobotu, 8. března 2008, 11.45 hodin, v kostele St. Bravo, Großer Markt, Haarlem. Odpoledne, ve 14.15 hodin pohřeb na hřbitově „Westerveld“ u „Driehuis“.

Nestvořil jsi nás pro temnotu, nestvořil jsi nás pro smrt, nýbrž pro život s Tebou celým srdcem. K tomu nám, Bože, daruj sílu skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

Pane, dej našemu biskupu a bratru Bertovi – a všem zemřelým – věčný život a Tvůj pokoj.

Ať jim svítí Věčné Světlo! Amen.
 

Zmarł bp dr Jan Wirix

29 lutego br. po ciężkiej i długiej chorobie w wieku 61. lat, zmarł w Haarlem (Holandia) biskup dr Jan Lambert Wirix-Speetjens - ordynariusz diecezji Haarlem Kościoła Starokatolickiego w Holandii. Jan Wirix urodził się 13 października 1946r. w Neeroeteren (Belgia), ukończył Wyższe Seminarium Duchowne w Liège oraz Katolicki Uniwersytet w Lowanium. 6 czerwca 1971r. został wyświęcony na kapłana. W latach 1977 - 1984 prowadził współpracę naukową z Katolickim Uniwersytetem w Lowanium. Od 1982r. rozpoczął pracę w Kościele Starokatolickim w Holandii, gdzie 3 listopada 1994r. przyjął godność Biskupa Haarlemu. Święcenia biskupie odbyły się 15 maja 1995r. Był żonaty z Christel Ruts, miał dwóch synów. Msza żałobna za dusze śp. biskupa odbędzie się 8 marca br. w kościele St.Bavokerk w Haarlem o g. 11:15. Dla Ekumenicznej Agencji Informacji - Artur Jemielita, 3.03.2008r.

копська присвята у Відні (2 лютого 2008)

Ми змогли представити дорогих друзів, у минулу суботу Україну в перший раз із приводу єпископської присвяти Джона у Відні. Триглава делегація відправилася, щоб брати участь при присвяті й офіційне призначення на посаду Джона Окоро, і передавати йому поздоровлення старокатоликов в Україні (разом з маленьким подарунком і картою).

Багато побратимів і сестри здивувалися наявності нашої маленької спільності, і ми мали можливість інформувати її відповідним чином. Нам також удалося міняти кілька окремих слів із Джоном. Ми встановимо фотографії незабаром у домашню сторінку, як тільки фільми оцифрованы.

Це було переживання, яке видасться не всі дні, для мене особисто це був перший раз брати участь при єпископській присвяті. Як говорять так прекрасно: " ми можемо розповідати про це ще онукам ". Дo довгої автомобільної поїздки й ще раз так багатьом годиннику назад, богослужінню приблизно 4 ч. ми більше не могли тоді брати участь в одержанні. Жалко. Але ми користувалися всім, що ми могли випробовувати!

Також належить до цього зустріч із чеськими друзями з останнього форуму лаїку. Частково бурхлива зустріч. Чехи організували кілька груп. Кілька німців також були присутні, і, звичайно, найбільших людей з рідного єпископства Австрія.

Ми прагнемо дякувати Богові за цей прекрасний годинник і бажати щасливу руку й схвалення Бога для лінії його єпископства новому єпископові Австрії всього серця.

Мелані Качмарек
4 лютого 2008

Bischofsweihe in Wien (2. Februar 2008)

Liebe Freunde, am vergangenen Wochenende haben wir die Ukraine zum ersten Male anläßlich der Bischofsweihe von +John in Wien vorstellen können. Eine dreiköpfige Delegation hatte sich aufgemacht, um bei der Weihe und offiziellen Amtseinführung von John Okoro dabei zu sein, und ihm die Glückwünsche der Altkatholiken in der Ukraine (nebst einem kleinen Geschenk und einer Karte) zu überreichen.

Viele Mitbrüder und -schwestern waren über das Vorhandensein unserer kleinen Gemeinschaft erstaunt, und wir hatten die Möglichkeit, diese entsprechend zu informieren. Es ist uns auch gelungen, ein paar einzelne Worte mit +John zu wechseln. Die Fotos werden wir in Kürze in die Homepage einstellen, sobald die Filme digitalisiert sind.

Es war ein Erlebnis, das ja nicht alle Tage vorkommt, für mich persönlich war es das erste Mal, bei einer Bischofsweihe dabei zu sein. Wie sagt man so schön: "davon können wir noch den Enkelkindern erzählen". Nach einer langen Autofahrt hin und nochmal so vielen Stunden zurück, einem Gottesdienst von annähernd 4 Stunden waren wir dann nicht mehr in der Lage, am Empfang teilzunehmen. Schade. Aber wir haben alles, was wir erleben durften, genossen!

Dazu gehört auch das Treffen mit den Tschechischen Freunden aus dem letzten Laienforum. Ein teilweise stürmisches Wiedersehen. Die Tschechen hatten mehrere Gruppen organisiert. Einige Deutsche waren auch anwesend, und natürlich die meisten Menschen aus dem Heimatbistum Österreich.

Wir wollen Gott für diese schönen Stunden danken, und dem neuen Bischof Österreichs von ganzem Herzen eine glückliche Hand und Gottes Segen für die Leitung seines Bistums wünschen.

Melanie Kaczmarek, 4.02.2008

Vysvěcení biskupa ve Vídni (2. února 2008)

Milí přátelé, uplynulou sobotu jsme u příležitosti vysvěcení biskupa + Johna ve Vídni mohli poprvé představit Ukrajinu. Tříčlenná delegace se vydala na cestu, aby byla přítomná při vysvěcení a oficiálního uvedení do úřadu Johna Okoro a vyjádřila mu blahopřání Starokatolíků na Ukrajině (mimo toho předala malý dárek).

Mnoho spolubratrů a spolusester bylo překvapeno přítomností našeho malého společenství a my měli příležitost je o nás podrobněji informovat. Také se nám podařilo vyměnit pár slov s + Johnem. Fotografie budou brzy na našich stránkách zveřejněny, jakmile budou filmy digitalizovány.

Byl to zážitek, který se nestává každý den,u mne osobně to bylo poprvé, co jsem byla při svěcení biskupa přítomná. Jak se hezky říká: "o tom budeme vyprávět ještě našim vnoučatům". Po dlouhé cestě autem tam a ještě jednou tolik hodin zpět, po bohoslužbě, která se blížila čtyřem hodinám, jsme už nebyli schopni účastnit se audience. Škoda. Ale vše, co jsme směli prožít, jsme si vychutnali!

K tomu také patří setkání s českými přáteli z posledního Fóra laiků. Částečně bouřlivé přivítání. Češi přijeli v několika skupinách. Někteří Němci byli také přítomni a samozřejmě většina lidí z domácího biskupství Rakouska.

Děkujeme Bohu za tyto krásné hodiny a novému rakouskému biskupu přejeme z celého srdce šťastnou ruku a Boží požehnání pro vedení jejího biskupství.

Melanie Kaczmarek, 04.02.2008

 Проміжний звіт

Трохи постійних відвідувачів форуму вже знають це: ми плануємо переселення на Україну на середину року. Також там ми прагли б пожвавлювати старокатолицький рух і засновувати церкву. Як доходило до цієї ідеї, які цілі і т.д. ми переслідуємо, кожний може перечитувати при ідеї. Тепер належить до кожного переселення - і ще більше до місії, гарне перед-планування. На передодні ми довідалися при центральному уряді в Києві, що знають там про "старокатоликах". Там можна було видавати нас принаймні довідку, що були 874 людину в Україні (2001) при останньому переписі населення з піднесенням приналежності релігії під "прочим", які позначають себе як "Старокатолицькі".

Україна - більша країна, сама більша країна в Європі, що не простирається більш 2 континентів. І це переживає мінливу історію з багатьма розподілами й заняттями. Тільки після політичного повороту в державах Варшавського пакту Україна могла відмовлятися в 1990/1991 з Радянського союзу й бути самостійною державою було (це вже на кілька місяців після Першої світової війни). Західна частина України характеризується дуже європейськи. (Найменші знають, що географічний центр Європи лежить в українських партіях кара). Ця частина, згаданий також Галичину, стояла довго під пануванням австрійсько-угорської імперії. Після 1 світової війни ця область розділялася спочатку самостійно, тоді, однак, під Румунією, Чехословаччиною, Угорщиною й Польщею, у той час як східная частина України радянська могутність анексувала як " Український РСР ".

Ще сьогодні західна частина сильна від меншостей Угорщина й здійснює, а саме румун, чехів, словаків... Німецькомовні. Найбільше місто західної України столиця, що була, Галичини, Львів, має сьогодні приблизно 850.000 жителів. В Україні, зокрема , на заході, велика безліч релігійних громад проживає з віку. Тільки 7 різних ортодоксальних церков: українське ортодоксально Московський патріархат, українське ортодоксально Київським патріархат, українській мові Самостійне православ'я, сербсько-ортодоксальну церкву, по-вірменському ортодоксальну церкву, ортодоксальну церкву, що сповідують стару віру й москвичів, що сповідує стару віру церква. Також католицькі церкви представлені: українська католицька церква й католицька русиниша церква як церкви греко-католицькой (з Римом зв'язаної) церкви, по-вірменському католицька церква (зв'язаної з Римом), римсько-католицька церква й староримско- католицька церква. На жаль, ми не змогли знайти дотепер ніякі "залишки" Старокатолицької церкви або Маріавітів, але є ознака для того, що щонайменше нагромадження старокатоліков у села етнічних меншостей існувало в прикордонних областях до Угорщини й Словаччини (існує???).

Також маленькі громади євангелічних християн проживають в Україні: житель Аугсбурга, лютеранина, методиста, що сповідує кальвінізм, братню громаду, баптиста, адвентиста, Харизмати, мормонів, і т.д. для цього: Cвідки Ієгови, Намист-Секта й т. д.

Більшу частину населення ставлять татари, насамперед , на півострові Крим, автономної республіки в межах України, якої є переважно прихильники ісламу, і члени єврейського народу. Менше поширене, однак, все-таки в наявності: буддисти й індуїзм.

Усі релігійні спільності працюють у всесвітній організації, яка створювалася римляними, RISU, разом. Виняткова картина віросповідань панує взаємно, за винятком: ортодоксальні встановлені під собою дуже вороже. Різноманітність віросповідання знову відбивається в кожній місцевості у вуличній картині: села з навряд чи 500 жителями мають мінімум 3-5 більших церков із зеленими, срібними або золотими дахами, куполами й здебільшого поряд із церквою стійким дзвіницям.

Про Різдво - новорічний вечір - Різдво ми були спочатку в Чехії, у батьків моєї дружини Вероніки, і опікувалися там, звичайно, про контакти із чеськими мовами старокатолицьку громаду. У тому числі ми святкували всеношну Святим вечором у соборі Праги громаду з єпископом Душаном Хейбалем, і ми мали також ще випадок до короткого особистого контакту.

26.12 ми мали тоді бесіду із голова синоду чехів, Йозеф Коэниг. Йозеф, з яким ми вже познайомилися при форумі лаіку, удався нам ставити місію при офіційнім замовленні Праги єпископа, він має тоді юрисдикцію в руці, без того щоб ми повинні просити в Утрехту про "дозвіл", і все-таки ми є без збитків самостійності, якщо ми повинні були досягати умов приймання IBK.

Ми провели новорічний вечір / новий рік тоді винятково в колі родини. Весело, що наш тато, хоча хрещений "римлянин" є, однак, що практикують "язичників", високу вартість на застільну молитву при загальній їжі клав. Це, мабуть, стосується: " одного разу католицьке - завжди католицьке ".

3.1 ми розкрилися тоді на Україну у Львів. Приблизно 24 ч. поїздки по залізниці включаючи митний контроль (у порівнянні з 3 разами, які я закінчила в 2004/2005, але дійсно приємно) є вже справжнім навантаженням для людей, які є гігієнічно потерпілими.

4.1 ми прибутки тоді близько 10.30 ч. щасливо в нашому "Готель Сун". Більша кімната, за допомогою 3 легких ліжок, чиста, тепла і з винятковим туалетом з ручним умивальником, тепла / холодна вода, і постійно (справжня розкіш в Україні!!!). Душ існував, просто витягають водопровідний кран і ухвалюють душ! Вода тоді також про туалет не біжить зацікавлене там нікого, і я повинна говорити дуже чесно, також не дійсно перешкодив мені! Тепла вода, гаряче - холодно змінні душі діє так добре при температурах-10 ° у день і до-20 ° уночі. Після того, як ми робили себе свіжими, ми відразу розкрилися відвідувати 2 маклерів і орган влади імміграції. Щодо квартири це буде дуже тяжчати у Львові, у цей час ніякі квартири не доступні через розпуск державного квартирного керування у Львові. На жаль, орган влади імміграції був уже закритий, але компетентний полковник міліції повинен бути присутнім у завтрашню суботу між 9.00 і 11.00 ч.! За допомогою абата Клауса ми одержали адресу й телефонний номер наших перших Старокатолицькіх місцевим, з яким ми прийняли телефонний контакт із метою дізнавання вже із Чехії. Увечері ми дзвонили тоді Вальдемару, старокатолицькому священнослужителеві ( суб-діяк), і домовилися на наступну другу половину дня 15.00 ч.

5.1., субота, ми відвідали тоді полковника міліції. Після первісних сумнівів зі своєї сторони й зацікавленого питання, чого ви тут прагнете? Від чого ви будете жити? якщо ми могли переконувати його в наших думках і в остаточному підсумку він думав: Прибуває з візою іммігранта й договором про найом, тоді я роз'ясняю дозвіл на проживання. У другій половині дня тоді точно зустріну з Вальдемаром.
Він у шлюбі 43 року, торговці на одному з багатьох ринків / базарів, 2 дитину (більш 18 років). Він живе в Красне, колі Буск, районі Львів, приблизно 50 км північ-східнийо районної столиці. Дуже приємний чоловік, той його утвір в університеті або в семінарі? у Бонні, на жаль, через приблизно 1 1/2 роки припинився. Потрібно вивчати дуже складно там присутнє, якщо мають жінку й дітей в Україні, і закінчувати так само складно, навантаження в заочнім навчанні, якщо не мають нікого до підтримки пасторально, а також спеціально. Я можу тільки підтверджувати це із власного досвіду.

Для цього прибуває подальша проблема стосовно нашої церкви: Вальдемар робить себе вже складно при визнанні жінок у церкві й суспільстві, це у всій Україні важка тема для всіх чоловіків, які почувають себе відтиснутими усе більше від класичної ролі чоловіків як правління й годувальник родин у знаку високого безробіття. Жінки в нас ухвалюються, є подальший серйозний пункт. Жінки - діяки напроти в порядку для нього щодо цього , тому що це бере початок від староцерковної традиції. Прийнятність гомосексуалізму не є для нього ніякою принциповою проблемою, мабуть, однак, благословення гомосексуальних пар. Це був, мабуть пункт, що вирішує, припиняти навчання.

Ми обговорили довго те, і я починаю, що він може подружитися за допомогою Бога, все-таки , ще разом з тим і тоді він був би першим священнослужителем старокатолицької церкви України. Однак, у відриві із цього він так сильно зв'язаний німецьким старокатолікам, що він гарантував нам яку-небудь підтримку. Як при поставці квартири, так і при поставці маленького шматочка країни до установи капели. Ми маємо нас стихійно для цього рішуче ухвалювати цей асортименти й рухатися після Буск або Красне, обоє місця приєднуються в міжміський суспільний транспорт (автобус і відповідно дорога). Центр нашої діяльності буде Львів і околицею. Звідти виходячи ми прагнемо обставляти наступні богослужбовиє станції, насамперед , у прикордонних областях Карпат. Там німецький, римсько-католицький священик обіцяв нам його підтримку при оточених турботою їм німецьких, словацьких і угорських меншостях в області Мукачеве -Віноградив - Ужгород. Технічно ми зробимо льотчика із приблизними висловленнями як у Німеччині й розподілимо її в місцях а також викладемо в консульствах Галичини. У Львову підтримують консульства: CAN, Швейцарська Конфедерація, CZ, D, H, NL, PL; для цього в Ужгород SK.

Якщо Вальдемар бере участь у самій справі, він стане богослужіннями українською мовою , уважають отже, насамперед , місцевими. Для цього ми працюємо далі гарячково над перекладом німецької книги Євхаристія, Вероніка чеською мовою й словацькою мовою, і я німецькою мовою й польській мові. Ми залишилися з Вальдемаром тоді настільки, що ми дзвонимо один з одним, і він ще раз обмірковує річ при узятті під свій контроль і керуванні посади священика й продовження його утвору.

Святим вечором, 6 січня, ми були запрошені тоді в подруги й моє колишньої колегу після Жвирка, кола Сокаль, приблизно 80 км на півночі від Львова. Було дуже прекрасно, навіть якщо це бідні люди, які не мають ніяких подарунків під ялинкою, але дуже дуже сердечно й вдячно про це, що я посилаю пакет з насолодами і його іншим дріб'язком для дочки й для сина іншій колезі й відповідно до моєї тодішній завідувачці щороку , і ми переночували також там, з угодою, у наступному році ми разом святкуємо в нашій квартирі.

На перше свято тоді назад у Львів, де святкують велике Різдво посередині вулиці в центрі міста, центр міста стане цим до " зоні без машин ", таксі навіть не їде, тільки дрожки коней (у Львову ледве почувають себе як у Відні!).

Увечері 20.30 ч. тоді від'їзд поїзда в напрямку Праги, цього разу без проблем з моїм зеленим закордонним паспортом, словацьким митом, і близько 17.00 ч. у вівторок тоді прибуття в Празі, де нам тато очікував уже на головному вокзалі.

9.1 тоді зворотний політ Прагу - Дортмунд, де нам член нашого Кевелаеря домашнього кола богослужіння забрал.

Так, що "новини" про стан місіонерського пункту є в Україні. Перш ніж я забуваю це: ми дякуємо зовсім особливо єпископам +Бернхарда, +Душана й +Иоахима для пасторської підтримки а також дозволу на переклад різних літургіцких текстів, у професора доктора Фухса церкви рк., який видав нам як автор книги Святковий – Єхсултет дозвіл на переклад і узяття під свій контроль і керування в старокатолицьку літургію України, Йозеф Коєниг із Праги для поступки різних документів через старокатолицький рух у колишніх областях Габсбургів монархії (Австро-Угорщина), і дуже дуже товсте спасибі Альфонсові Фишеру, Берлін, який має нам про Діяконія Старокатолицького єпископства в Німеччині високу суму пожертвувань уступають.

Мелані Качмарек,

Колект України

Zwischenbericht

Einige ständige Besucher des Forums wissen es ja bereits: Wir planen für die Jahresmitte einen Umzug in die Ukraine. Auch dort möchten wir die altkatholische Bewegung wiederbeleben und eine Kirche gründen. Wie es zu dieser Idee kam, welche Ziele usw. wir verfolgen, kann jeder unter Idee nachlesen. Nun gehört zu jedem Umzug - und erst recht zu einer Mission, eine gute Vorplanung.Im Vorfeld haben wir uns bei der Zentralregierung in Kiew erkundigt, was man dort über "Altkatholiken" weiss. Dort konnte man uns wenigstens Auskunft erteilen, dass es bei der letzten Volkszählung mit Erhebung der Religionszugehörigkeit unter "Sonstiges" 874 Menschen in der Ukraine gab (2001), die sich als "Altkatholisch" bezeichnen.

Die Ukraine ist ein großes Land, das größte Land in Europa, dass sich nicht über zwei Kontinente erstreckt. Und es hat eine wechselvolle Geschichte mit vielen Teilungen und Besetzungen hinter sich. Erst nach der politischen Wende in den Staaten des Warschauer Pakts konnte sich die Ukraine 1990/1991 aus dem Verband der Sowiet Union lösen und ein eigenständiger Staat werden (das hat es schon mal für ein paar Monate nach dem ersten Weltkrieg gegeben). Der westliche Teil der Ukraine ist sehr europäisch geprägt. (Die wenigsten wissen, dass der geographische Mittelpunkt Europas in den ukrainischen Karparten liegt). Dieser Teil, auch Galizien genannt, stand lange unter der Herrschaft des österreichisch-ungarischen Kaiserreichs. Nach dem 1. Weltkrieg wurde dieses Gebiet zunächst selbständig, dann aber unter Rumänien, der Tschechos-Slowakei, Ungarn und Polen aufgeteilt, während der Ostteil der Ukraine von der Sowietmacht als "Ukrainische SSR" annektiert wurde.

Der Westteil ist noch heute stark von Minderheiten durchsetzt, nämlich Rumänen, Tschechen, Slowaken, Ungarn und ... Deutschsprachige. Die größte Stadt der Westukraine, die ehemalige Hauptstadt Galiziens, Lemberg, hat heute ca. 850.000 Einwohner. In der Ukraine, insbesondere im Westen, ist seit Alters her eine große Vielzahl von religiösen Gemeinschaften beheimatet. Allein 7 verschiedene orthodoxe Kirchen: ukrainisch-orthodox Moskauer Patriarchat, ukrainisch-orthodox Kiewer Patriarchat, Ukrainische Autokephale Orthodoxie, serbisch-orthodoxe Kirche, armenisch-orthodoxe Kirche, orthodoxe Kirche der Altgläubigen und Moskauer altgläubige Kirche. Auch die katholischen Kirchen sind vertreten: die ukrainisch-katholische Kirche und die ruthenisch-katholische Kirche als Landeskirchen der griechisch-katholischen (unierten) Kirche, die armenisch-katholische Kirche (uniert), die römisch-katholische Kirche und die Alt-Römisch-Katholische Kirche. Leider haben wir bislang keine "Überreste" der Altkatholischen Kirche oder der Mariaviten finden können, aber es gibt Anzeichen dafür, dass in den Grenzbereichen zu Ungarn und der Slowakei zumindest eine Ansammlung von Altkatholiken in den Dörfern der ethnischen Minderheiten bestand (besteht???).

Auch kleine Gemeinden der evangelischen Christen sind in der Ukraine beheimatet: Augsburger, Lutheraner, Methodisten, Reformierte, Brudergemeinde, Baptisten, Adventisten, Pfingstler, Mormonen, etc. Dazu: Zeugen Jehovas, Moonsekte etc.

Einen größeren Bevölkerungsanteil stellen die Tataren, vor allem auf der Halbinsel Krim, einer autonomen Republik innerhalb der Ukraine, die überwiegend Anhänger des Islam sind, und Angehörige des jüdischen Volkes. Weniger verbreitet aber trotzdem vorhanden: Buddisten und Hinduisten.

Alle religiösen Gemeinschaften arbeiten in einer ökumenischen Organisation, die durch die Römer ins Leben gerufen wurde, RISU, zusammen. Es herrscht ein außergewöhnliches Bild der Konfessionen untereinander, mit einer Ausnahme: Die Orthodoxen sind unter sich sehr feindlich eingestellt. Die Vielfalt der Konfession spiegelt sich in jeder Ortschaft im Straßenbild wieder: Dörfer mit kaum 500 Einwohnern haben mindestens 3-5 große Kirchen mit grünen, silbernen oder goldenen Dächern, Kuppeln und meistens neben der Kirche stehenden Glockentürmen.

Über Weihnachten - Sylvester - Weihnachten waren wir zunächst in Tschechien, bei den Eltern meiner Frau Veronika, und haben dort natürlich die Kontakte zur Tschechischen altkatholischen Gemeinde gepflegt. Unter anderem haben wir die Mette am Heiligen Abend in der Kathedrale der Prager Gemeinde mit Bischof Dusan Hejbal gefeiert, und wir hatten auch noch die Gelegenheit zu einen kurzen persönlichen Kontakt.

Am 26.12. hatten wir dann ein Gespräch mit dem Synoldalvorsitzenden der Tschechen, Josef König. Josef, den wir beim Laienforum bereits kennengelernt haben, hat uns dazu geraten, die Mission unter den offiziellen Auftrag des Prager Bischofs zu stellen, dieser hat dann die Jurisdiktion in der Hand, ohne dass wir in Utrecht um "Erlaubnis" bitten müssen, und trotzdem sind wir ohne Einbussen einer Selbständigkeit, wenn wir die Aufnahmebedingungen der IBK erreichen sollten.

Sylvester/Neujahr haben wir dann ausschließlich im Kreise der Familie verbracht. Lustig, dass unser Papa, der zwar getaufter "Römer" aber praktizierender "Ungläubiger" ist, hohen Wert auf das Tischgebet bei den gemeinsamen Essen legte. Es trifft wohl zu: "einmal katholisch - immer katholisch".

Am 3.1. sind wir dann in die Ukraine nach Lemberg (Lviv) aufgebrochen. Annähernd 24 Stunden Bahnfahrt einschließlich Grenzkontrolle (im Verhältnis zu den 3 Malen, die ich 2004/2005 absolviert habe, aber recht angenehm) sind schon eine echte Belastung für Menschen, die gesundheitlich gehandicapt sind.

Am 4.1. waren wir dann gegen 10.30 Uhr glücklich in unserem Hostel "Hotel Sun" angekommen. Es ist ein großes Zimmer, mit drei leichten Betten, sauber, warm und mit einem außergewöhnlichen WC mit Handwaschbecken, warm/kaltes Wasser, und das ständig (echter Luxus in der Ukraine!!!). Eine Dusche war da, einfach den Wasserhahn ausziehen und sich duschen! Das das Wasser dann auch über das Klosett läuft interessiert dort niemanden, und ich muss ganz ehrlich sagen, wirklich gestört hat mich das auch nicht! Hach!!! warmes Wasser, heiss - kalt Wechselduschen tut sooo gut bei Temperaturen von -10° am Tag und bis -20° in der Nacht. Nachdem wir uns frisch gemacht hatten, sind wir sofort aufgebrochen, zwei Makler und die Immigrationsbehörde aufzusuchen. Hinsichtlich der Wohnung wird es in Lviv sehr schwer werden, zur Zeit sind wegen der Auflösung der staatlichen Wohnungsverwaltung in Lviv keine Wohnungen erhältlich. Leider war die Behöhrde bereits geschlossen, aber der zuständige Oberst der Miliz soll am morgigen Samstag zwischen 9.00 und 11.00 Uhr anwesend sein! Durch Vermittlung von Abt Klaus hatten wir die Adresse und Telefonnummer unseres ersten Altkatholiken vor Ort bekommen, mit dem wir bereits von Tschechien her telefonischen Kontakt mit dem Ziel eines Kennenlernens aufgenommen hatten. Am Abend haben wir dann mit Waldemar, einem altkatholischen Geistlichen (Sub-Diakon), telefoniert und uns für den nächsten Nachmittag um 15.00 Uhr verabredet.

Am 5.1., Samstag, haben wir dann den Milizoberst aufgesucht. Nach anfänglichen Bedenken seinerseits und der interessierten Frage, was wollt ihr hier? Wovon werdet ihr leben? konnten wir ihn von unseren Gedanken überzeugen und schließendlich meinte er: Kommt mit einem Immigrantenvisa und einem Mietvertrag, dann mache ich die Aufenthaltsgenehmigung klar. Nachmittags dann pünktlich das Treffen mit Waldemar. Er ist 43 Jahre, Händler auf einem der vielen Märkte/Bazare, verheiratet, zwei Kinder (über 18 Jahre). Er wohnt in Krasne, Kreis Busk, Bezirk Lemberg, etwa 50 km nordöstlich der Bezirkshauptstadt. Ein sehr sympathischer Mann, der seine Ausbildung an der Uni oder am Seminar? in Bonn leider nach ca. 1 1/2 Jahren abgebrochen hat. Es ist sehr schwer dort präsent zu studieren, wenn man Frau und Kinder in der Ukraine hat, und ebenso schwer, das Pensum im Fernstudium zu absolvieren, wenn man niemanden zur Unterstützung pastoral und auch fachlich hat. Das kann ich aus eigener Erfahrung nur bestätigen.

Dazu kommt ein weiteres Problem bezogen auf unsere Kirche: Waldemar tut sich bereits schwer mit der Anerkennung von Frauen in Kirche und Gesellschaft, das ist in der ganzen Ukraine ein schwieriges Thema für alle Männer, die sich zunehmend von der klassischen Rolle der Männer als Vorstand und Ernährer der Familien im Zeichen von hoher Arbeitslosigkeit zurückgedrängt fühlen. Das Frauen bei uns ordiniert werden, ist ein weiterer schwerwiegender Punkt. Das weibliche Diakonat dagegen ist für ihn insoweit in Ordnung, da es einer altkirchlichen Tradition entspringt. Die Akzeptanz von Homosexualität ist für ihn kein grundsätzliches Problem, wohl aber die Segnung gleichgeschlechtlicher Paare. Das war wohl der ausschlaggebende Punkt, das Studium abzubrechen.

Wir haben lange darüber diskutiert, und ich glaube, dass er sich mit Gottes Hilfe doch noch damit anfreunden kann und dann wäre er der erste Geistliche der altkatholischen Kirche der Ukraine. Losgelöst davon ist er den deutschen Alt-Katholiken aber so sehr verbunden, dass er uns jegliche Unterstützung zugesichert hat. Sowohl bei der Beschaffung einer Wohnung als auch bei der Beschaffung eines kleinen Stückchen Lands zur Errichtung einer Kapelle. Wir haben uns spontan dazu entschlossen, dieses Angebot anzunehmen und nach Busk oder Krasne zu ziehen, beide Orte sind an den öPNV angeschlossen (Bus bzw. Bahn). Das Zentrum unserer Tätigkeit wird Lviv und Umgebung sein. Von dort ausgehend wollen wir weitere Gottesdienststationen vor allem in den Grenzbereichen der Karpaten einrichten. Dort hat uns ein deutscher, römisch-katholischer Pfarrer seine Unterstützung bei den von ihm betreuten deutschen, slowakischen und ungarischen Minderheiten im Bereich Mukatsch-Vinograd-Ushgorod zugesagt. Werbetechnisch werden wir Flyer mit den ungefähren Aussagen wie in Deutschland produzieren, und diese in den Orten verteilen sowie in den Konsulaten Galiziens auslegen. In Lemberg unterhalten Konsulate: CAN, CH, CZ, D, H, NL, PL; dazu in Ushgorod SK.

Sollte Waldemar tatsächlich dabei sein, wird er die Gottesdienste in ukrainischer Sprache, also vor allem für Einheimische halten. Dazu arbeiten wir weiter fieberhaft an der Übersetzung des deutschen Eucharistiebuches. Veronika in Tschechisch und Slowakisch, und ich in Deutsch und Polnisch. Wir sind mit Waldemar dann so verblieben, dass wir miteinander telefonieren, und er sich die Sache mit der Übernahme des Priesteramts und der Fortführung seiner Ausbildung noch einmal überlegt.

Am Heiligen Abend, 6. Januar, waren wir dann bei einer Freundin und ehemaligen Arbeitskollegin von mir nach Zhvirka, Kreis Sokal, etwa 80 km nördlich von Lemberg, eingeladen. Es war sehr schön, auch wenn es arme Menschen sind, die keine Geschenke unter dem Tannenbaum haben, aber sehr sehr herzlich und dankbar darüber, dass ich für die Tochter von ihr und für den Sohn einer anderen Arbeitskollegin bzw. meiner damaligen Chefin jedes Jahr ein Paket mit Süssigkeiten und anderen Kleinigkeiten schicke, und wir haben auch dort übernachtet, mit der Vereinbarung, im nächsten Jahr feiern wir zusammen in unserer Wohnung.

Am ersten Feiertag dann zurück nach Lemberg, wo man in der Innenstadt ein großes Weihnachtsfest mitten auf der Straße feiert, die Innenstadt wird dazu zur "autofreien Zone", nicht einmal ein Taxi fährt, nur Pferdedroschken (In Lemberg fühlt man sich ein bisserl wie in Wien!).

Abends um 20.30 Uhr dann Abfahrt des Zuges Richtung Prag, diesmal ohne Probleme mit meinem grünen Reisepass, durch den slowakischen Zoll, und gegen 17.00 Uhr am Dienstag dann Eintreffen in Prag, wo uns Papa schon auf dem Hauptbahnhof erwartete.

Am 9.1. dann der Rückflug Prag - Dortmund, wo uns ein Mitglied unseres Kevelaerer Hausgottesdienstkreises abgeholt hat.

So, dass sind die "Neuigkeiten" über den Stand der Missionsstation in der Ukraine. Bevor ich das vergesse: Wir bedanken uns ganz besonders bei den Bischöfen +Bernhard, +Dusan und +Joachim für die pastorale Unterstützung sowie die Genehmigung zur Übersetzung verschiedener liturgischer Texte, bei Prof. Dr. Fuchs von der rk.-Kirche, der uns als Autor eines Weihnachts-Exsultets die Erlaubnis zur Übersetzung und Übernahme in die alt-katholische Liturgie der Ukraine erteilt hat, Josef König aus Prag für die Überlassung von diverses Schriftstücken über die altkatholische Bewegung in den ehemaligen Gebieten der habsburger Monarchie, und ein ganz ganz dickes Dankeschön an Alfons Fischer, Berlin, der uns über die Diakonie des Alt-Katholischen Bistums in Deutschland einen hohen Spendenbetrag hat zukommen lassen.

Melanie Kaczmarek

Team Ukraine

Průběžná zpráva 

Někteří stálí návštěvníci fóra to už vědí: V polovině tohoto roku plánujeme se trvale přestěhovat na Ukrajinu. Také tam chceme znovu oživit starokatolické hnutí a založit církev. Jak tato myšlenka vznikla, jaké máme cíle a další podrobnosti se může každý dočíst pod tématem "Idee" (česky: myšlenka, nápad). Ke každému stěhování - a tím více k misii, patří důkladné předběžné plánování. V přípravném stádiu jsme se informovaly u centrální vlády v Kyjevě, co je tam o Starokatolících známo. Tam nám byla sdělena alespoň následující informace: Při posledním sčítání lidu se zjišťováním církevní příslušnosti udalo v kolonce "Ostatní náboženství" 847 obyvatel Ukrajiny (v roce 2001), že se označují jako "Starokatolíci".

Ukrajina je velká země, největší země Evropy, takže se nerozprostírá na dvou kontinentech, ale pouze na území Evropy. Má za sebou proměnlivé dějiny s mnoha rozděleními země a okupacemi. Teprve po politickém převratu v členských státech Varšavské smlouvy se mohla Ukrajina v letech 1990-1991 oddělit od Svazu sovětských socialistických republik (SSSR) a stát se samostatným státem (Ukrajina se osamostatnila již jednou na dobu několika měsíců po první světové válce). Západní část Ukrajiny je velmi ovlivněna evropsky. (Málokdo ví, že zeměpisný střed Evropy leží v ukrajinských Karpatech). Tato část Ukrajiny, nazývaná také Halič, byla dlouho součástí Rakouska-Uherska. Po 1. světové válce bylo toto území nejdříve samostatné, pak ale bylo rozděleno mezi Rumunskem, Československem, Maďarskem a Polskem, zatímco východní část Ukrajiny byla anektována Sovětskými mocnostmi jako "Ukrajinská SSR".

Západní část Ukrajiny je ještě stále silně prolíněna menšinami: Rumuny, Čechy, Slováky, Maďary a ... německy mluvícími obyvateli. Největší město Západní Ukrajiny, bývalé hlavní město Haliče, Lvov, má dnes přibližně 850.000 obyvatel. V Ukrajině, zvláště v její západní části, má odedávna svůj domov velké množství náboženských společenství. Jen různých pravoslavných církví je zde 7: ukrajinsko-pravoslavný Moskevský patriarchát, ukrajinsko-pravoslavný Kyjevský patriarchát, Ukrajinské autokefální pravoslaví, Srbsko-pravoslavná církev, Arménsko-pravoslavná církev, pravoslavná církev Starověřících a Moskevská staropravoslavná církev. Jsou zde zastoupeny také katolické církve: Ukrajinská katolická církev a Rusínská katolická církev jako zemské církve Řecko-katolické církve (spojené s Římem), Arménská katolická církev (spojená s Římem), Římsko-katolická církev a Staro-římsko-katolická církev. Bohužel se nám zatím nepodařilo najít žádné "zbytky" Starokatolické církve nebo Mariavitů, ale existují záznamy (známky) toho, že v příhraničí s Maďarskem a Slovenskem zůstali (byli) minimálně ve vesnicích shromážděni Starokatolíci etnických menšin.

Na Ukrajině mají též domov malá společenství křesťanů evangelického vyznání: Evangelická církev augsburského vyznání, Luteráni, Metodisté, Reformovaná církev, Bratrské společenství, Babtisté, Adventisté, Letniční, Mormoni atd. K tomu: Svědkové Jehovovi, Moonisté (Církev sjednocení) atd.

Velký podíl na obyvatelstvu mají Tataři, především na poloostrově Krym, autonomní republice uvnitř Ukrajiny, kde žijí převážně příslušníci Islámu a židovského národa. Málo rozšířeni, ale přesto přítomni: Budhisté a Hinduisté.

Všechna náboženská společenství spolupracují v ekumenické organizaci, která byla založena římskými katolíki, RISU. Panuje neobyčejný obraz konfesí mezi sebou s jednou výjimkou: Pravoslavní jsou mezi sebou velmi nepřátelští. Rozmanitost náboženských vyznání se odráží v každém městě, městečku, vesnici na obrazu ulice: vesnice se sotva 500 obyvateli mají nejméně 3-5 velkých kostelů se zelenými, stříbrnými nebo zlatými střechami, kopulemi a vedle kostela stojí většinou zvonice.

Přes Vánoce - Silvester - Vánoce jsme byly nejdříve v České republice v Praze u rodičů mojí manželky Veroniky a tam jsme se přirozeně setkaly s českými Starokatolíky. Mezi jinými jsme slavily o Štědrém večeru Půlnoční mši v katedrále pražského sboru s biskupem Dušanem Hejbalem a měly jsme také příležitost být s ním v osobním kontaktu.

26.12. jsme mluvily s předsedou synodální rady České republiky Josefem Königem. Josef, se kterým jsme se seznámily už na loňském Fóru laiků, nám poradil, abychom misii uskutečňovaly z oficiálního pověření pražského biskupa, který by pak měl soudní pravomoc a nemusely bychom tak prosit v Utrechtu o "povolení" a přesto bychom mohly dosáhnout beze ztrát samostatnost, pokud bychom dosáhly podmínky k přijetí do IBK

Silvestr a Nový rok jsme strávily výhradně v rodinném kruhu. Veselé bylo, že náš tatínek, který je sice pokřtěný římský katolík, ale praktikující "nevěřící", považoval za důležitou modlitbu před společným jídlem. V tomto případě je výstižné: "jednou katolík - vždy katolík".

3. ledna jsme pak vyrazily na Ukrajinu do Lvova Lviv. Skoro 24 hodin cesty vlakem včetně hraniční kontroly (ve srovnání s mými předchozími třemi cestami v letech 2004/2005 ale velmi příjemnou) jsou opravdovou zátěží pro lidi, co jsou zdravotně handicepovaní.

4. ledna jsme pak zhruba v 10.30 hodin šťastně dorazily do našeho hostelu "Hotel Sun". Měly jsme velký pokoj se třemi lehkými postelemi, čistý, teplý a s neobvyklým WC s umyvadlem, s teplou a studenou vodou, a to nepřetržitě (na Ukrajině pravý luxus!!!). Byla tam také sprcha, jednoduše vytáhnout vodovodní kohoutek a sprchovat se! Že pak voda teče také přes toaletu nikoho nezajímá, a já musím zcela upřímně říct, skutečně mě to taky vůbec nerušilo! Hu!!! teplá voda, sprchovat se střídavě teplou a studenou dělá tááák dobře při teplotách od -10° ve dne a do -20° v noci. Poté, co jsme si odpočinuly a osvěžily se jsme se hned vydaly hledat dvě makléřské firmy a imigrační úřad. Najít byt ve Lvově se stává velmi těžkou záležitostí, protože jsou nyní kvůli rozpuštění státní bytové správy ve Lvově žádné byty k dostání. Imigrační úřad měl bohužel již zavřeno, ale příslušný představený milice bude přítomen zítra v sobotu od 9.00 do 11.00! Opat Klaus nám zprostředkoval adresu a telefonní číslo našeho prvního starokatolíka na Ukrajině v okrese Lvov, se kterým jsme se už z ČR telefonicky zkontaktovaly s cílem osobně se seznámit. Večer jsme pak s Waldemarem, starokatolickým duchovním (Subdiakonem-podjáhnem) telefonovaly a domluvily jsme schůzku na příští odpoledne v 15 hodin.

5. ledna, v sobotu, jsme pak vyhledaly vedoucího představeného milice na imigračním úřadě. Po počátečních rozpacích z jeho strany a zajímavou otázkou, co tu vlastně chcete? Z čeho budete žít? jsme jej mohly o našich ideích přesvědčit a nakonec mínil: Přijďte s imigrantským vízem a nájemní smlouvou, pak vám udělím povolení k pobytu. Odpoledne jsme se pak setkaly s Waldemarem. Je mu 43 let, je obchodníkem na jednom z velkých tržišť-bazarů, ženatý, dvě děti (přes 18 let). Bydlí v Krasnem, okres Busk, kraj Lvov, přibližně 50 km severovýchodně od krajského hlavního města. Je to velmi sympatický muž, který své studium na univerzitě nebo na semináři? v Bonnu bohužel po asi jednom a půl roku přerušil. Je velice těžké tam studovat prezenčně, když má manželku a děti na Ukrajině a rovněž těžké vypracovávat úkoly v rámci dálkového studia, když nemá nikoho, kdo by jej jak pastorálně, tak odborně podporoval. To mohu z vlastní zkušenosti jen potvrdit.

K tomu vznikl další problém vztažený na naši církev: Waldemarovi činí potíže uznání žen v církvi a ve společnosti, to je v celé Ukrajině obtížné téma pro všechny muže, kteří se stále vyšší měrou cítí zatlačováni z jejich klasické role mužů jako hlava a živitel rodiny. Příčinou je vysoká nezaměstnanost. To, že ženy jsou u nás ordinovány, je další závažný bod. Žena ordinována do služby jáhna je oproti tomu pro Waldemara v pořádku, protože pochází ze starocírkevní tradice. Akceptování homosexuality není pro něj žádný zásadní problém, avšak problémem pro něj je žehnání stejnopohlavním párům. To byl pro něj asi rozhodující bod k přerušení studia.

Dlouho jsme o tom diskutovali a já věřím, že se s tím Waldemar s Boží pomocí ještě může spřátelit a pak by byl prvním duchovním Starokatolické církve Ukrajiny. Nezávisle na tom je Waldemar německým starokatolíkům ale tak zavázán, že nás ujistil o jakékoli podpoře. Jak při obstarání bytu, tak také při obstarání malého kousku půdy k vybudování kaple. Spontáně jsme se rozhodly tuto nabídku přijmout a přestěhovat se buď do města Busk nebo Krasne, obě místa jsou napojena na meziměststkou dopravu (autobusová a vlaková spojení). Centrum naší činnosti bude Lvov a okolí. Odtud naši činnost rozšíříme o založení dalších církevních stanic, především v hraničních oblastech Karpat. Tam nám přislíbil podporu jeden německý římsko-katolický farář, který se v jeho farnosti stará o německou, slovenskou a maďarskou menšinu v okrsku Mukačevo-Vinograd-Užgorod. Budeme tam produkovat letáky s přibližně stejnými informacemi jako v Německu a rozšiřovat je na místech našeho působení, jakož i na konzulátech Galicie. Ve Lvově se nacházejí konzuláty těchto zemí: CAN, CH, CZ, D, H, NL, PL; k tomu v Užgorodě SK.

Jestliže bude Waldemar skutečně součástí naší misie, bude sloužit bohoslužby v ukrajinštině, tedy převážně pro místní. K tomu dále horečně pracujeme na překladu německé Eucharistické knihy. Veronika v češtině a slovenštině a já v němčině a polštině. S Waldemarem jsme nakonec zůstaly přitom, že spolu budeme v telefonickém kontaktu a on si  věc s převzetím úřadu kněze a pokračování v jeho studiu ještě jednou promyslí.

O Štědrém večeru, 6. ledna, jsme byly pozvány na návštěvu od mojí kamarádky a bývalé kolegyně do obce Žvirka, okres Sokal, vzdálené asi 80 km severně od Lvova. Bylo to moc krásné, ačkoli to jsou chudí lidé, kteří pod vánočním stromkem nemají žádné dárky, ale jsou velmi velmi srdeční a vděční za to, že pro dceru této mé kamarádky a pro syna mé další kolegyně a zároveň bývalé vedoucí každoročně posílám balík se sladkostmi a jinými maličkostmi. Také jsme tam přenocovaly, s dohodou, že příští rok budeme Štědrý večer slavit dohromady v našem bytě.

O prvním dnu Vánočním jsme pak jely zpět do Lvova, kde se v centru města slavil velký Vánoční svátek uprostřed ulice, vnitřní město se proto stalo "bezautovou zónou", ani taxíky tam nesměly jezdit, pouze drožky tažené koňmi (ve Lvově se člověk cítí tak trochu jako ve Vídni!).

Večer ve 20.30 hodin pak odjezd vlakem směr Praha, tentokrát bez problému s mým zeleným pasem, přes slovenskou celnici, a přibližně v 17 hodin v úterý příjezd do Prahy, kde nás tatínek už očekával na Hlavním nádraží.

9. ledna pak zpáteční let Praha - Dortmund, kde nás vyzvedl jeden člen naší bohoslužebné domácí skupiny v Kevelaeru.

Tak, to jsou "novinky" o stavu naší misijní stanice na Ukrajině. Předtím, než to zapomenu: Zvláště děkujeme biskupům +Bernhardovi, +Dušanovi a +Joachimovi za pastorální podporu jakož i za povolení k překladu různých liturgických textů. Dále velmi děkujeme panu profesorovi Dr. Fuchsovi z římsko-katolické církve, který nám jako autor udělil povolení k překladu jeho Vánočního Exultetu a k jeho převzetí do liturgie Starokatolické církve Ukrajiny, Josefu Königovi z Prahy za přenechání různých částí textů o starokatolickém hnutí v dřívějších oblastech habsburské monarchie, a velmi velmi velké poděkování Alfonsu Fischerovi z Berlína, který nám přes Diakonii Starokatolického biskupství v Německu daroval vysokou peněžní částku.

Melanie Kaczmarek

Tým Ukrajina